Legenda o čarodějnicích z Medvedgradu
Nad Záhřebem se zvedá Medvednica a s ní i pevnost Medvedgrad. V lidové paměti to není jen hora s hradem, ale krajina nočních setkání. Ve vsích pod lesem se dodnes vypráví o medvednických coprnicích – místních čarodějnicích, které prý obcházely křižovatky, studny a potoky a v temných hodinách budily strach i respekt.
Park přírody Medvednica tyto pověsti uchovává mezi starými příběhy hory. Starší lidé prý stále často vzpomínají na příhody, které v horách potkaly je nebo jejich příbuzné: na coprnice, víly a vilinské jeskyně, na tajemné ohně i na poklady pod starými hradisky.
Od kněžek přírody k proklínaným coprnicím
Podle vyprávění parku lidé v pradávných dobách, ještě před příchodem křesťanství, uctívali božstva přírody, na nichž závisel jejich život. Matka Země život dávala i brala a její náladu vykládaly zvláště nadané kněžky – ženy zběhlé ve znalostech přírody. Lidé je ctili a zároveň se jejich moci obávali; ony samy měly usmiřovat síly přírody a učit lidi žít s nimi v souladu.
Časy se však změnily. Do hor přišli noví vládci, nová vojska a s nimi nová víra. Starodávné kněžky byly pronásledovány a ponižovány; mnohé se stáhly do stínu, ale svých znalostí se nevzdaly. Často sáhly po černé magii a čárech, aby obstály ve světě, který je nazýval čarodějnicemi – anebo, jak se tu říká, coprnicemi.
Kde se scházely a čeho se lidé báli
Po staletích ve stínu prý coprnice nabyly rysů bytostí temnoty. Lidé, kteří je kdysi ctili, se jich začali bát a svalovat na ně všechna zla, která obec postihla. Zlých vlastností, jež jim přisuzovali, bylo bezpočtu: v medvednických lesích se údajně pravidelně scházely, divočily, přivolávaly krupobití a přiváděly mladé dívky z vesnic, aby je právě na Medvednici „zapsaly ďáblu“.
Místům, jimž se v noci zvlášť vyplatilo vyhnout, patřily křižovatky cest, studny, mosty a malé hráze na potocích – tam, kde se ve dne pralo prádlo a v noci se nejraději scházely coprnice. Nosívaly černé cáry a tváře zahalené šátky, aby je nikdo nepoznal. Kdo musel kolem projít, měl prý sklonit hlavu a jít beze slova. Kdyby však nějaký nerozvážný vesnický hrdina nahlédl na jejich sezení, poznal některou coprnici a zavolal ji jménem, téměř nebylo záchrany: prozvaná čarodějnice proklela jeho i celou rodinu a proti takové přímé kletbě nejčastěji nebylo léku. Proto na křižovatkách často stojí kříže a nejbezpečnější bylo zůstat doma, jakmile padla noc.
Svatojánská noc a let na Klek
Nejdůležitější srocení čarodějnic prý připadalo na svatojánskou noc. Scházely se na křižovatkách, zapalovaly ohně a chystaly se k letu na Klek. Ty, které neuměly létat, jely na koních a mezcích – a říkalo se, že to jsou začarovaní lidé, kteří se čarodějnici té noci náhodou postavili do cesty. Proto děti o svatojánské noci přeskakují oheň, který je má chránit před čáry, a muži střílejí do nebe požehnaným střelným prachem, jenž má čarodějnice zahánět a srážet z výšky.
Zvlášť nebezpečné to bylo pro ty, které použily kouzlo neviditelnosti: když neviditelná čarodějnice spadla na zem, nikdo ji nenašel a mohla na lesní půdě zahynout sama. Na takových místech prý dlouho rostly jasně červené houby zvané čarodějčino srdce – jediné, které dokázaly rozložit suché a žilnaté srdce mrtvé čarodějnice.
Spor s vílami, léčení i hranice moci
Když mnohé čarodějnice sáhly po temné straně přírodních sil, dostaly se do hlubokého sporu s lesními vílami. Na jaře prý sely pole zvonečků, aby víly přilákaly, pak něžné květy natrhaly a prodávaly je na trzích – a naivním kupcům tak podstrčily nebezpečné vilinské čáry.
Přestože se mnohé coprnice přiklonily ke zlu, uměly připravovat všelijaké léky a léčit těžké nemoci i uřknutí. Skoro každá rodina prý měla nějakou zvláštní starou tetu nebo jinou příbuznou zběhlou v těchto dávných znalostech. Lidé se jich sice báli, ale velmi si jich vážili a chodili k nim o pomoc v nevysvětlitelných nesnázích, kdy se podezřívalo působení nadpřirozené bytosti. A navzdory strašlivým historkám o čarodějnicích, které po lesích a vsích „copraju“ lidi, se jejich uřknutí nemají bát lidé čistého srdce a klidného svědomí: moc mají prý jen nad těmi, kdo chtějí uchvátit, co jim nepatří – tehdy je čarodějnice berou za sokyně a chtějí je začarovat a zničit.
Černá královna a další příběhy téže hory
Vedle coprnic zaznamenává park i jiné horské pověsti. Nejznámější z nich je legenda o Černé královně z Medvedgradu – o panovnici spojované s Barborou Celjskou, smlouvou s ďáblem a hadím pokladem. Má vlastní děj i historické pozadí a patří ke stejnému kraji jako příběhy o čarodějnicích.
K folkloru Medvednice patří také víly a vilinské jeskyně, divlji ogenj – tajemné světlo ve stromoví, vykládané jako ďáblovy zuby nebo jako záře zakopaného pokladu – a rodinná tragédie Fridricha Celjského a Veroniky z Desiniće. Hora je jimi hustě protkána; pověst o čarodějnicích z Medvedgradu však patří medvednickým coprnicím.
Medvednické coprnice: co říká pramen
| Příběh nebo motiv | Historické souvislosti | Co říká tradice |
|---|---|---|
| Původ coprnic | Park přírody Medvednica popisuje lidovou tradici na stránce Priče i legende. | Dávné kněžky přírody se po příchodu nové víry staly pronásledovanými coprnicemi. |
| Noční srocení | Tradice váže schůzky k lesům Medvednice a k místům denní práce žen. | Křižovatky, studny, mosty a hráze; černé cáry, zahalené tváře, zápis dívek ďáblu. |
| Svatojánská noc | Lidové zvyky ohně a střelby do nebe park spojuje s ochranou před čáry. | Srocení na křižovatkách, let na Klek, začarovaní koně a mezci, houby „čarodějčino srdce“. |
| Dvojí tvář | Park výslovně uvádí léčitelství i strach z uřknutí. | Spor s vílami a prodej zvonečků; zároveň léky a pomoc rodinám; moc jen nad chamtivými. |
| Sousední legendy | Na téže stránce park uvádí i Černou královnu, víly a divlji ogenj. | Černá královna a další motivy patří ke stejné hoře, ale mají vlastní příběh. |
Praktický průvodce
- Medvednica a Medvedgrad leží nad Záhřebem v Parku přírody Medvednica; přístup je autem i MHD.
- Pověsti o coprnicích park shrnuje na stránce Priče i legende – na místě samotném spíš poznáte lesy, cesty a výhledy než „strašidelnou“ expozici.
- Křižovatky a kapličky pod horou dodnes připomínají, jak silně lidová víra vázala nebezpečí temnoty ke konkrétním místům v krajině.
- Na prohlídku zřícenin Medvedgradu vezměte pevnou obuv; terén je kamenitý.
Závěr
Legenda o čarodějnicích z Medvednice je v podání Parku přírody Medvednica příběhem proměny: od ctěných kněžek přírody k pronásledovaným coprnicím, od nočních srocení na křižovatkách k svatojánskému letu na Klek. Konkrétní detaily – šátky přes tvář, zápis dívek ďáblu, požehnaný střelný prach i houby „čarodějčino srdce“ – ukotvují pověst v místní krajině.
Medvednica má i jiné silné příběhy, především legendu o Černé královně z Medvedgradu. Patří ke stejnému horskému folkloru. Hrdinkami pověsti o čarodějnicích z Medvedgradu však zůstávají coprnice – čarodějnice hor nad Záhřebem.
Zdroje a další čtení
- Park prirode Medvednica – mistične priče, coprnice a legenda o Crnoj kraljici
- Alkemijski pokusi kraljice Barbare Celjske – Crna kraljica a lidová tradice
- Medvednica Nature Park – oficiální turistika Záhřebu (legendy a Crna kraljica)
- Tvrđava Medvedgrad – turistická nabídka a lidové příběhy o Crnoj kraljici
- Povijest medvedgradske utvrde – Essehist / Hrčak (příběhy a legendy pevnosti)